Stav společnosti a světa podle J.M. Kašparů a Václava Cílka

Stav společnosti a světa podle J.M. Kašparů a Václava Cílka

Ve světě probíhají změny, které se nenávratně odráží na našich životech i prioritách. Mravní, potravinová, energetická krize a společenské klima se nebezpečně podílí na stavu společnosti a povrchnosti lidí nejen vůči druhým, ale i vůči světu. Dva záznamy, které zachycují dění každé svým způsobem, mohou rozšířit pohled na náš svět nebo jen připomenout některé z důležitých věcí, které samozřejmě vůbec nemusíme brát vážně, jsme-li názoru, že si naše děti prostě nepříjemnou budoucnost zaslouží.

Jaroslav Maxmilián Kašparů – O společnosti

V rozhlasovém vysílání popisuje psychiatr a teolog profesor Jaroslav Maxmilián Kašparů mentální rozpoložení lidí v naší společnosti, která ztrácí smysl pro hodnoty a orientaci. Většinou přebírá názory druhých a velmi silně bloudí. Poukazuje také na jejich nejčastější vlastnosti.

stav světa

Povrchnost
Nejvíce miluje naše společnost povrchnost. Máme povrchní vztahy, povrchní názory, povrchní zábavu i povrchnost ve vzdělání. Česká země ztratila komiky a zůstali nám tady baviči. Komik totiž potřebuje inteligentní posluchače, kdežto baviči stačí říct jedno nebo dvě vulgární slova na jevišti a sál bouří nadšením, protože sál pochopil.

 

"Uvědomte si jedno.  Když půjdeme k rybníku, na povrchu uvidíme plavat mrtvé ryby. Všechno, co je mrtvé, plave na povrchu. Poklady, které skrývá moře, jsou vždycky v hlubinách..  A všechno, co je na povrchu plave s proudem." říká Jaroslav Maxmilián Kašparů.

 

Ztráta směru
Představte si loď, jejíž kapitán musí znát tři věci. Pravidla námořní plavby aby nenarazil, musí znát techniku a dokonalost přístrojů na palubě a všechno, co s tím souvisí a musí znát přístav, cíl a jeho jméno, kam má doplavat. A my jsme v situaci, kdy máme vynikající techniku na palubě té naší společnosti, máme tolik právních předpisů, které nám říkají jak plavat, abychom nenarazili, ale ztratili jsme jméno přístavu, kam máme doplout.

Lidé, kteří ke mně přichází, nesmírně bloudí. Oni neznají smysl života, neznají smysl manželství, mateřství, otcovství. Ztratila se identita člověka ve všech jeho posláních, ale i povoláních.

 

Ztráta směru se i podílí na tom, že jsme si přestali rozumět a rozlišovat mezi dobrem a zlem, krásou a ošklivostí, pravdou a lží.

 

Celý rozhovor s Jaroslavem Maxmiliánem Kašparů si můžete poslechnout zde a v pokračování zde

Člověk je tělo, duše a duch. A my se staráme o to tělesné v člověku velice dobře. Staráme se i o to duševní, což je psychologie a pedagogika, ale přestali jsme chápat člověka v tom trojrozměrném pojetí, a sice že člověk má taky svou duši. To je upozornění, lidé uvědomte si, že máte také svůj třetí, spirituální rozměr a pokud vám jej někdo amputovat, tak jsme invalidní, sjednocení Evropané. Tento rozměr nám jednak amputovali ideologie a jednak jsme si udělali auto amputaci sami. Vždyť přece moderní člověk se stydí za to, že by se měl nějak projevit po duchovní stránce, že by měl hledat ty hodnoty..

 

Václav Cílek – Dobrý život v obtížné době

Jeden z pohledů na svět, jehož moudrost nás může obohatit a rozšířit i naše chápání světa, má geolog, klimatolog, spisovatel a filosof Václav Cílek.  Přednášku, k tomuto tématu pravděpodobně nevýstižnější, můžete vzhlédnout na záznamu níže spolu s textovým výňatkem.

stav světa

Václav Cílek v ní upozorňuje, že slova znamenají čím dál tím méně a bude na nich záležet ještě míň..  Jsou už napůl mrtvá záležitost. Co my spíše potřebujeme více než zprávy o světu, jsou zprávy o významech.

Pokud se ta proměna světa děje doopravdy, například na úrovni zchudnutí, tak pak už je to jakoby více o činech a o postojích než o nějaké výměně slov..

Když jsem se zeptal indiánského šamana, co je to krása, řekl mi, že je to rozmanitost plazů. Jedná se o to, že ten svět je nebezpečný a plný jedovatých hadů. Tomu se nedá vyhnout, to je z definice. Vesmír není bezpečné místo. Ale ta krása je v tom, že mezi tím máte takové ty ochranné hady, ještěrky, které jsou zalezlé pod kameny a tam všechno vidí a slyší. Vykecávají se, jsou přidrzlé, ale taky umějí poradit a ochránit. Takže v tom světě, který je jakoby podivný, a jinak to ani být nemůže, je krása v tom, že máte ty záchytné body, světla na cestě..

 

Návod na kamenování ledničky: Koupíte ledničku někde v obchodním domě, přivážete ji ke stromu a házíte na ni kameny tak dlouho, dokud není mrtvá. Je to trochu performance, ale jde o to, že se zbavujete něčeho, co do vašeho světa nepatří. Pro nás kamenování ledničky pravděpodobně nepřichází k úvaze, ale už takto můžete začít domlouvat své televizi doma..

 

Podle zprávy Global trends 2030 má do konce roku 2030 vzrůst poptávka po potravinách o 35%, což svět není schopen normálním způsobem naplnit. To znamená zdražení potravin a hledání laciných náhražek..

Zhruba během dalších 20-ti let má růst hlad po energiích asi o 55%. Ono i tak přibývá hodně lidí a hlavně přibývá v Indii střední třída, takže lidé o něco víc jedí, o něco víc svítí. Navíc, průměrná západní domácnost dnes vlastní 60 až 70 přístrojů, z nichž každý spotřebovává energii. Zatím to nejlépe řeší Čína, která stahuje ropu a plyn z té části Asie, kam až dosáhne. To znamená, že věci, které byly donedávna samozřejmé mohou velmi brzy přestat být samozřejmé..

Další z věcí, který ovlivní Evropu a Českou republiku je růst počet obyvatel v Asijských státech, kde do roku 2030 přibude miliarda pracovníků. To také povede k omezení vývozu a protože více jak 2/3 vyvážíme, budeme během dalších 10 let velmi silně ovlivněni tím, že se zhorší možnosti exportu a budeme nuceni více si sáhnout na lokální zdroje..

První věcí tedy je, že jsou všechny vnější ukazatelé velmi nepříjemné a proto i určitá demontáž státu, který nám už teď připadá jako asociální, prostě musí pokračovat. Myslím si, že během dalších deseti let se náš svět velmi promění. Další věc se týká sucha. Když si vezmu historii posledních 200 a 300 let v Čechách nebo v Evropě, určitě nebyla snadná a přesto mnoho lidí dokázalo žít docela pěkně. Pravděpodobně ta změna světa bude tak silná a masivní, že na žádném náměstí zlepšení nevykřičíme a nedomůžeme se žádné jiné lepší nebo o moc lepší vlády. Dřív na to šlo jít silově, ale dnes se to chce spíše víc postarat o něco, čemu se vždycky říkalo dobrý život..

Když se podíváme na různé definice dobrého života, nemusí to být život snadný. Dobrý život vzniká tak, že dostáváte více informací zevnitř a víc si všímáte toho, co se děje v člověku. Kdo jste, co chcete, bez čeho se obejdete a bez čeho se neobejdete. Takové prožívání..

Přijde do toho vždycky i stránka nějaké religiozity, a pak to má ten charakter života v daném místě či krajině. Vycházky do krajiny, voda, kytky.. Má to charakter, který je tradiční, samozásobitelství. Pravděpodobně nelze a nemá význam být potravinově soběstačný. Většina lidí ve městech ani nemůže být, ale jsou možné zahrádky a 10 či 20% zeleniny si vypěstovat sám. Zbytek s lidmi vyměnit..

Spíš mě zajímají takové způsoby života, jak si udržet vnitřní klid, nějaký kus vnitřní harmonie.. to znamená, jak prožívat dobrý život. A k tomu promýšlení dobrého života, co vlastně znamená pro člověka. Návod není moc společenský a přenositelný. Možná byl už mnohokrát řečený, ale je to něco, co si pravděpodobně sami najdete v sobě, respektive budete muset najít.

Zdroj: rozhlas.cz, youtube.com

Roman

redaktor Cool magazine