Moudrost je živá a plyne v souladu s přirozeností

Merlin, Artuš

Když se procházím lesem, občas mě napadne vzpomínka na příběhy o Artuši a Merlinovi. Tentokrát to byl příběh o tom, jak Merlinovi v přírodě často neunikla žádná maličkost, ve které by pro Artuše neviděl příležitost k ponaučení. Vypráví se v ní, že jednou, když se ti dva spolu procházeli, spatřili sojku, která na ně pokřikovala z nedalekého stromu.

"Podívej," řekl Merlin tiše Artušovi.

Sojka vypadala nervózně a rozpačitě. Potom, co na ně chvíli pokřikovala, přelétla na jinou větev, ze které měla lepší výhled, ale po několika dalších vteřinách ji i tato větev omrzela, a tak přeletěla na další. Načež zjevně zapomněla, že tam ti dva stále jsou, protože seskočila na zem a začala prozkoumávat šišku. Během dalších několika okamžiků se stihla vyšplouchat v louži, odehnat střízlíka a oklovat kus ztrouchnivělé kůry.

"Co si myslíš o takovém způsobu života?" zeptal se Merlin.

"Nic moc," odpověděl Artuš. "Chová se jako nějaká hloupá kulička z peří, která nemá představu o tom, co bude dál dělat."

"A právě tak se projevuje každé stvoření, které se zcela odevzdá přírodě,"řekl Merlin. "Své dny tráví bezstarostně, jedná jen na základě svých impulsů, ani jednu myšlenku nevěnuje budoucnosti, a přece si žije docela dobře, to musíš uznat."

merlin

O čem příběh vypovídá? Pro celý vesmír a život v něm je příznačné, že zahrnuje chaos i řád. Řád vychází z chaosu a opět se v něm rozplývá a zápasíme s tím každý i na osobní úrovni. Věci se mají sklon rozpadat, co je čerstvé a zralé, se jednou zkazí, co je mladé, zestárne a nakonec zemře.

"Smrt je jen iluzí," řekl Merlyn "ale úsilí, jaké většina lidí vynaloží, když jsou smrti postaveni tváří v tvář, je velmi skutečné. Většina lidí neví, co smrt obnáší, a přece je tato blížící se událost pro ně natolik strašlivá, že s ní bojují s nasazením všech sil a neuvědomují si, jak hrozný zmatek tím způsobují."

Jen málo lidí ví, že život je uspořádán zevnitř. Tytéž gravitační síly, které z chaosu vytvořily hvězdy, existují na všech úrovních přírody. Květina si může být jistá, že z ní vyroste květina, ale my lidé se strachujeme, abychom uspokojili své ego a byli čímsi výjimečným."

"Co na tom záleží, jestli žijí ptáci spontánně nebo jestli je květina vždycky květinou?" zeptal se Artuš. "Nemají rozum a tak nemají ani jinou možnost než být tím, čím jsou."

"Pravda, většina lidí mají svobodnou vůli, jenže si o ní příliš myslí," odpověděl Merlin, "Já žiji bez rozhodování a svůj život považuji za mnohem šťastnější."

"Bez rozhodování? Vždyť děláš stejná rozhodnutí jako já," protestoval Artuš.

Merlin pokrčil rameny. "Zdání klame. Podívej se na svou ruku. Není pochyb, že je tvoje, a přece není ve tvé moci ovlivnit růst jejich buněk. Nemáš ani potuchy, co je příčinou pohybu svalů a nervových signálů, nehty rostou bez tvého přičinění, a když se zraníš, rána se zahojí, aniž pro to cokoliv uděláš."

"To je pravda, ani jednu z těch věcí nemusím dělat."

"Jinými slovy – nejsou výsledkem tvého rozhodnutí," pokračoval Merlin. "Tuto činnost přebírá část mozku, která ji vykonává automaticky. Všechno, čemu věnuješ tolik času, přemýšlení, rozhodování, vybírání a posuzování, jsem já předal té části mozku, která to vše vykonává automaticky. Což je jenom jiný způsob, jak říct, že se odevzdávám přírodě."

"Na co pak ale používáš vědomí?" zeptal se Artuš.

"K ocenění světa a zázračnosti života. Jsem svědkem všeho, co je, a mohu tě ujistit, že není nic nádhernějšího, překvapivějšího a uspokojivějšího než tahle podívaná."

Foto: BBC One

Roman

redaktor Cool magazine