Mezi minulostí a budoucností můžeme najít lásku i sebe

Mezi minulostí a budoucností můžeme najít lásku i sebe

Oheň žhne pobízen větrem času. Moře emocí rozpohybuje vlny a doteky citu drtí útesy skal. Okamžik, v němž se ocitají na pevnině je pobízen touhou po celosti a harmonii, již básnici naplňují své verše a ty jako potoky vyživují zem, než se vytratí anebo navrátí zpět do oceánu.
 
Minuta po minutě odplouvá do minulosti a ta se stává vším, co jsme prožili od narození. Poskytuje odpovědi a utváří momenty, které z nás dělají to, kým jsme. Je součástí příběhu, kterou můžeme bez větších potíží s odstupem času prozkoumat a spatřit, jak je tato minulost provázána jednotlivými body. Nemohli jsme o nich vědět dřív, ale nyní dávají smysl, propojují se a kamsi nás vedou. Sdělují náš příběh a vybízejí, vydat se ještě dál proti proudu do míst, na která jsme zapomněli.

minulost

A tak se skutečně někteří vydávají zpátky. Přebírají vzpomínky a zkušenosti otců a maminek, babiček a dědů. Součástí jejich minulosti se stávají boty, které si v zimě vyplnili papírem, jejich životy, práce, prožitky veselí i pláč. Po stopách kořenů, sahajících k počátku národů, kráčí až k samotnému zrodu lidstva. Do míst, kde pramení řeka. Zjišťují, že podél ní není žádný úsek méně významný než ten kousek, ke kterému máme všichni vědomě nejblíž.

Čím více si minulost uvědomují, tím méně se ztotožní s potřebou schovávat do skříní nevzhledné kostlivce, připomínající chvíle, na něž chtějí zapomenout, ba co víc, celé roky bezvýznamných životů. Neodkládají je jako obnošený šat v naději, že když to udělají, z nového začátku vzejde něco méně traumatického. Nahlíží do rozsáhlého prostoru času a proto své zájmy, osobní vztahy a život vnímají jinak. Dnešek stojí mezi včerejškem a zítřkem. Když nerozumíme včerejšku nebo zítřku, jaký má dnešek smysl?

minulost

Přítomný okamžik, o němž se tolik píše, není nic jiného než uvědomění přítomnosti. Někteří lidé se mylně domnívají, že přítomnosti znamená pouze žít v přítomnosti. V té ale žije mnoho lidí, byť ji do různé míry prociťují. V přítomném okamžiku splývá minulost, současnost i budoucnost v jedno. Jsou totéž. Člověk, který žije v přítomnosti, je člověkem uvědomělým. Pokud bychom měli definovat přítomnost, člověk, nacházející se v ní, by disponoval zkušenosti nahromaděnými mnoha tisíciletími, stejně jako vědomím možné budoucnosti, která nemusí představovat nic, ale zároveň ještě taky všechno.

 

V přítomném okamžiku splývá minulost, současnost i budoucnost v jedno. Jsou totéž. Člověk, žijící v přítomnosti si je zcela vědom své existence, ctností i tíživého osamění.

 

Tou cestou, kterou kráčí po mnoho let, potkávají stále méně lidí. Volí slova a potěšeni z každého setkání se loučí v úctě. Zvuk řeky, podél níž směřují své kroky do neznáma, je přivádí k snění. K fascinaci souvislými tóny, měnící se v melodie, jež nelze označit jinak, než magické. A ta nejmagičtější z nich, je láska.

Sahá do nejhlubších míst duše a tak jako melodií vytváří tóny, i ona dostává časem mnoha podob. Ve chvílích, kdy je za oponou času a vzdálenosti učí milovat, rozpoznávají stále častěji lidi, k nimž vždy měli velmi blízko a objevují důvěrné pouto s osobou, ke které patří od nepaměti. Zvědomělý obraz ženy nebo mužů, který si sebou nesou od narození, popisující minulé zkušenosti s tímto druhem.

minulost

My lidé se někdy z vlastní nejistoty dopouštíme chyby, kterou vnášíme do vztahu k někomu, o němž si myslíme, že je naší druhou polovičkou. Pak můžeme psát o štěstí, jestliže zjistíme, že vše, co jsme ve svém protějšku hledali, můžeme najít v sobě. Že šlo o cestu k vlastní celosti, nikoliv k pravému protějšku. Protějšek tuto celost doplňuje a rozšiřuje, nikoliv zahrnuje. Vztah může vzniknout pouze z odlišení. Proto ti, kdo hledají svou chybějící část, by nejdříve měli pohlédnout jinam, než aby druhého pasovali do role něčeho, o čemž jsou přesvědčeni, že jim chybí.

 

S člověkem, ke kterému patříte, sdílíte stejný osud. Patří do vaší minulosti, přítomnosti i budoucnosti.

 

Příběh o pravé lásce je příběhem dvou duší, žijících v harmonii, které se společnou cestou opět stávají, jak často nazýváme, "jedním tělem, jednou duší". Sdílí společný osud. Jedna vždy patřila do minulosti, současnosti i budoucnosti druhé. Tak stojí v údolí, za sebou celý svět a před nimi výhled až k dalším záhybům řeky. Každý, kdo došel až sem, smyl své pochyby ve vodách řek. Je stále vědoměji konfrontován s něčím původním, aniž by to musel idealizovat. Samotný svět nabízí nekonečné možnosti a nebývá tím, kdo okrádá lidi o ty jejich tak, jako neschopnost milovat.

Jestli nevidíte, věřte, že jste něčím víc, než si myslíte a že existuje někdo, kdo vás nadevše miluje. Neomezujte se na současný stav, buďte vnímaví a zaměříte se na skutečnost. Zajímavé světy můžete spatřit na každém rohu ulice. Nikdy nejste sami. Pouze když se všeho, nevědomě či omylem zřeknete.

Minulost zanechává mnoho vzkazů. Jako film nebo pohádka, která vypráví příběh, v nás zanechává stopy. Pokud by neexistovaly, film ani pohádky by nikdy nemohly vzniknout.

Roman

redaktor Cool magazine