Jednoduchost: Jak najít své povolání

Doba nám umožňuje navštěvovat přednášky a semináře, kde se dozvídáme, jak být spokojený a svobodný v práci, jak úspěšně podnikat a být efektivní. Myšlenka na cíle s nabídkou návodu, mě zcela nadchla, když jsem si představil, že bych mohl dělat to, co bych chtěl a byl zcela nezávislý. Příliš krásná nabídka, kterou bezpochyby využijí ti, které práce moc nebaví.

 

Je to jakási novodobá kultura? Vyplň života některých lidí? Začnou další, kultury znalí, přednášet o návodech na nezávislý život?

 

Nemohu tvrdit, že jsem seznámen s tím, o čem tyto přísliby jsou, ale učení by mělo vést k tomu, abychom se přiblížili k možnostem, které nás zajímají, a proto mají přednášky na mnohé pozitivní vliv. Mají přísliby rádi. Pokusím se jít přímo k věci a vše, co se týká práce zjednodušit.

Když zaslechneme hesla typu svoboda, úspěch, myšlení, bohatství, přemýšlíme nad tím, jak jim to může fungovat? Stačí změnit myšlení? Měří se snad úspěch a neúspěch silou vůle? To nefunguje. Nefunguje jim to ze dvou prostých důvodů.

První: Nejsou to oni.

Je skvělé, nechat se inspirovat, znovuobjevovat myšlenky a učit se. Pokud se ale chcete něčemu naučit, ušetřete raději peníze na letenku a zařiďte si setkání s někým skutečným. S Richardem Bransonem, Billem Gatesem, Stephenem Hawkingem nebo jinými lidmi či potomky úspěšných, ke kterým máte mentálně blízko. Často ti, co dnes učí, jsou stejně jako vy v začátcích. Cítí nutkání a za to, že o tom umí mluvit, si účtují peníze.

Druhý: Protože to dělají pro peníze.

Všechno dělají s vidinou peněz. Z přesvědčení, že jim poslouží k lepšímu životu, k lepšímu zabezpečení dětí atd. Ať už jsou jejich myšlenky sebešlechetnější, dělají to pro peníze. Jsou v pasti. Mnohdy ani nerozumí podstatě peněz.

Práce není z mého pohledu ničím jiném než poslání člověka. Co můžeme následnému vhledu vytknout je, že se bude některým lidem zdát nereálný. To je ale v pořádku, neboť jsou zaměřeni na vydělávání peněz a ne na poslání. Zkrátka, míváme raději v práci teplo, namísto toho, abychom hledali zdroj.

Povolání

Můžete zvládnout naprosto skvěle nastrojit vánoční stromeček, ale čas, který má, než opadne, je podmíněn maximálně akrobacií vůle. Vašeho rozhodnutí vyživovat jej a pečovat nejlépe v chladném prostředí. Stromek ale není uzpůsoben k přežití za těchto podmínek. Nebylo by hloupé tvrdit stromku, že přežije do dalších vánoc? Že to dokáže? Kdyby byl stromek vědomý, snad by se s tím i dokázal spokojit a věřil by vám, protože ho držíte v chladu, který mu dělá dobře.

 

Buďte posedlí a můžete se vykašlat na příručky.

 

Stejné je to s člověkem. Necestuji, protože mám cestování rád. Nezkouším realizovat vize, protože mě to baví. Nezůstávám v práci jen proto, že jsem si přece jen vybral něco, co mě uspokojuje a tak ji dokážu snést. Ani nežiju život, protože ho mám rád. Cestuji, realizuji, pracuji a žiju, protože to miluji.

Rozdíl mezi něčím, co mám rád a co miluji je ten, že pokud dělám věci, které mám rád, jsem spokojený. Pokud ale dělám to, co miluji, jsem tím posedlý. Veškeré příručky, které znáte, mluví o posedlých lidech, ne o těch spokojených. Buďte posedlí a můžete se vykašlat na příručky.

Viděl jsem mnoho lidí, kteří byli nadšení. Nadšení, že budou moci dělat něco úžasného. Ale když to začali dělat, brali vše úplně jinak. Stále měli pocit, že jsou v práci, která skončí například za 8 hodin, a oni se pak budou moci jít bavit s něčím, čemu říkají zábava nebo volný čas. Když něco skutečně milujete, jste tomu schopni obětovat mnohem více. Práce, zábava a volný čas splynou v jedno. V poslání, které se z nadhledu na činnost diametrálně liší.  Je těžké se vzdát něčeho, co milujete.

Přirovnání k určité posedlosti je velmi přesné. Jde o plynutí, v němž veškeré problémy, strachy a případná ALE prakticky mizí nebo nabývají jiných hodnot. Posedlí můžete být jedině tehdy, když milujete, co děláte, neboť jinak nebudete tak houževnatí a vytrvalí. Skončíte po pár krocích. Nedokážete čelit všem problémům a vytrvat tak dlouho, pokud to neděláte z lásky.

Jestli tedy zde existuje nějaká rada, měla by spočívat v nalezení cesty k lásce. Zastavit se, ať už děláte jakoukoliv práci, pokud jí nejste posedlí. Zastavit se, abyste si mohli dát tu námahu najít v srdci, co opravdu milujete. Mnohé už dobře víte a tak schází objevit ty zbylé části skládanky. Zastavit se, neboť jinak nebude vaše zkoumání tak intenzivní. Nejste natolik vnímaví, když děláte něco jiného a zbytečně vám tím pádem i utíká další čas. Najít to, co milujete. To je vše. Až to najdete, začněte.  Věřte, že to je ta nejlepší věc, kterou můžete udělat.

Nebudete potřebovat ujištění ani souhlas okolí, ale budete muset přijmout fakt, že to neděláte pro peníze. Nejde samozřejmě o jediné riziko vašeho šíleného plánu, ale pravděpodobně o to nejsvůdnější, které celá řada lidí prostě neskousne. Nicméně pokud jste něčím posedlí, natolik blázniví a ochotni riskovat, pak vás nesnáze odradit nemohou, jste vůči nim odolní.

 

Dejte si tu námahu najít ve svém srdci to, co skutečně milujete. Pak budete odolní vůči překážkám, protože se je těžké vzdát nečeho, co máte tak rádi.

 

Stejně tak je naprosto jedno, zda si pro sebe objevíte něco možného nebo nemožného. Zapálenému člověku nedělá problém vyvinout mnohem větší úsilí – nikoliv k dosažení cíle, ale k naplnění života, než ostatním. Všechno je pak snažší. Takovýto člověk se může spolehnout na své vnímání, skrze které přichází pomoc, jste-li na správné cestě. Myšlenky, které už samy o sobě mnohdy probouzejí u lidí tázavé otázky: Jak jste na to přišli? To snad ani není možné. Ostatně, jak jinak byste mohli vyzkoušet tisíckrát jednu věc, než by se vám podařila, vzpomeneme-li si na Edisona? Není to práce. Je to cokoliv jiného. Poslání, zábava, služba.

povolani

Pokud se rozhodnete najít, co skutečně milujete, je nutné projít i jistou mírou sebepoznání. Bez toho, abyste nejdříve našli cestu k sobě a svému srdci, se vám bude hledat těžko.

Myslím si, že předpokladem ani není porozumět tomu, o čem píši – jak práci vnímám, ale opakuji: dát si tu práci prožívat lásku, porozumět právě ji. Říká se, že každý tady má své místo, svou úlohu a nějaké dary, ale mám podezření, že povolán je málokdo. Snad tuto skutečnost určuje osud, snad něco jiného. Každopádně, ne všichni máme stejnou cestu.

Jedinou možnosti jak zjistit míru vašeho předpokladu, je přítomnost nutkání k této cestě. Nezáleží na tom, jestli se vám toto nutkání daří uspokojovat. Překážky leží na každé cestě a ani vy sami byste se neměli soudit, zda jste v této věci schopni nebo neschopni. Že jste stále na začátku, totiž ještě nemusí být vaše vina. Chci jen naznačit, že pokud máte silné nutkání – křičí ve vás, abyste si ho všímali, pak jste to vy, kdo získal privilegium jisté povahy a měli byste mu více naslouchat, protože když to neuděláte, stejně vás pořád bude strašit. Je tu proto, abyste se o něco pokoušeli, ne abyste snili, ale abyste konali, abyste žili, abyste zlepšovali sami sobě a všemu živému život na zemi a abyste nebyli jedni z těch, kteří se prostě na lidech, kteří vyslyšeli své nutkání, jen vezli.

Jednoduchost jak najít své povolání tedy spočívá v tom, že odhodíte, spálíte a zašlapete do země všechny ostatní věci kromě toho, co milujete. Když to uděláte, spatříte, že to co milujete je strašně jednoduché, krásné a smysluplné. Přesně takové, jako všechny věci, které přišly na svět, než jejich význam lidé zkomolili a udělali z nich skrze svůj výklad a interpretaci něco jiného. A co milujeme, děláme tak dlouho, než se zřítí nebe a zašlápne do země i nás. Tak jako naše předky, po nichž přebíráme pochodně a stavíme dále na tom, co nám zanechali.

Foto: Internet

 

Roman

redaktor Cool magazine