Alternativní versus klasická medicína – pro co se rozhodnout ?

Spousta lidí, zejména těch, kterým bylo diagnostikována nějaké chronické onemocnění, je náhle postavenoa před otázku, jestli se mají léčit za pomoci klasické, tzv. alopatické medicíny, nebo zda by bylo lepší využít některou z alternativních léčebných metod.  Klasickou medicínu známe všichni, představují ji lékaři v bílých uniformách, diagnostické metody, léky a chirurgie. Oproti tomu takzvaná alternativní medicína zahrnuje bezpočet různých metod a postupů, některé se klasické medicíně dost podobají, jiné víc připomínají dávné šamanské rituály.fonendoskop

Takzvaná Alternativní medicína je vlasně nadřazený  pojem pro skupinu metod, které v našem prostředí nejsou zahrnuty do medicíny klasické, nejde o běžné léčebné metody, ani nejsou zahrnuty do systému zdravotního pojištění. Tyto metody nebyly testovány na účinnosrt způsoby obvyklými pro klasickou medicínu nebo v tomto testování selhaly. Patří sem například homeopatie, akupunktura, akupresura, moxování, aromaterapie a spousta dalších. Faktem je, že tyto postupy, nemají standardní důkazy účinnosti. Jejich používání vyplývá většinou z tradice. Ovšem mohlo by to být také tím (tady se už ale trošku pouštím do spekulací), že pro tyto metody může být obtížné vybrat vhodného pacienta a aplikovat je ve správném čase, jinými slovy v terapeuticky ovlivnitelné fázi onemocnění. V poslední době se pro tyto postupy často používá souhrnný pojem Alternativní a komplementární medicína. Přičemž slovo komplementární v tomto slovním spojení se vysvětluje tak, že tyto metody jsou použity k doplnění klasických léčebných postupů.

Na pomezí mezi „klasickou“ a „alternativní“ medicínou se nachází fytoterapie – léčba pomocí léčivých rostlin a jejich výtažků.  Příroda je zásobárna léčivých látek a mnoho dnes používaných léků vzniklo izolací a případně další úpravou z rostlinných materiálů. V některých případech je účinnější konkrétní izolovaná látka, v jiných případech se dodnes používá celá skupina látek, které jsou v rostlině obsaženy.

Alternative Medicine.

Všechny tyto metody lze využít „správně“,  (vhodným způsobem s dobrými úmysly), s pozitivními výsledky, stejně jako jsou oba tyto způsoby ovlivnění psychického i fyzického stavu člověka zneužitelné nebo je možné je na základě špatných nebo chybějících informací použít nevhodným způsobem, takže následky takových postupů jsou spíše negativní. To, jestli výsledky daného postupu budou pozitivní nebo negativní závisí na různých aspektech. Na vhodnosti metody pro konkrétní onemocnění, pro konkrétního člověka, na čase, vekterém je metoda aplikována a na správnosti jejího provedení.

Naše tělo se může zdát na první pohled křehké, zvláště, když si uvědomíme, co všechno se v každém okamžiku našeho života v našem tělě děje, a kolik se toho tudíž může pokazit. Při takovém pohledu na věc vypadá fakt, že vůbec žijeme, jako zázrak. Denně se dostáváme do situací, které fungování našeho těla nějakým způsobem ohrožují. Ovšem naše tělo se se všemi těmi útoky bravurně vyrovnává. Je totiž vybaveno množstvím kompenzačních mechanismů, které vyrovnávají všechny výkyvy a vracejí nás tam, kde potřebujeme být.

telo

Teprve, když útoky trvají moc dlouho a jejich intenzita překročí přípustnou mez, nastává problém. Pokud se týče takzvaných civilizačních chorob, nic se nedějě ze dne na den. Přicházejí postupně, pomalu si na ně střádáme, vyčerpáváme své obranné a kompenzační mechanismy, a po čase se nemoc projeví. První projevy bývají nenápadné, takže jim většinou nevěnujeme pozornost.  V této fázi by byla prvavděpodobně nemoc ovlivnitelná změnou životního stylu nebo některou z takzvaně alternativních léčebných metod,  jejichž cílem je spíš napravovat drobnější výchylky, než razantně zakročit v případě vážnějšího problému. 

Pokud své tělo neposloucháme a nezamyslíme se nad sebou v této fázi, onemocnění se dříve či později přihlásí s takovou naléhavostí, že nás donutí vyhledat lékaře. V té chvíli už je ale často poškození poměrně rozáhlé a jeho náprava není snadná ani pohodlná. Většinou cesta k uzdravení není jen na lékaři, velká část spočívá na nás samotných. Očekává se od nás nějaká změna, úprava diety, pohybová aktivita, rehabilitace atd.  Samozřehmě jsou i případy, kdy léčba neprobíhá podle našich představ, a my se, až po vyčerpání metod klasické medicíny, obracíme k medicíně alternativní. 

únava

A tady je asi problém. V téhle chvíli se totiž snažíme zasypat kávovou lžičkou kráter, u kterého se nám to předtím nepovedlo lopatou.  Rozdíl mezi „klasickou“ medicínou a některými metodami „alternativní“ medicíny je možné přirovnat k rozdílu mezi jehlou a výkonným šicím strojem. Pokud potřebujeme přišít knoflík, nebo spravit malinkou dírku, je jehla optimální volba. Pokud potřebujeme spravit velkou díru, přešít šev, nebo celý oblek, určitě si vybereme šicí stroj. Práce bude rychejší, efektivnější, možná i přesnější (to záleží na krejčím), i když méně jemná.

Dalo by se říci, že v přístupu k tzv. alternativní medicíně děláme tři základní chyby. První je, že se k ní často uchylujeme až jako k poslední možnosti, zatímco její terapeutické možnosti jsou největší v prvních fázích onemocnění. Další problémy může způsobit fakt, že často trváme na výlučně alternativní léčbě, i když prokazatelně nazbírá a naše potíže se zhoršují. Třetí chybou je přesvědčení, že si musíme vybrat. Oba přístupy je možné kombinovat a na základě signálů vlastního těla podle tíže příznaků využít jednoho, druhého, nebo oba přístupy vhodně zkombinovat. Jen je třeba, aby lékaři, kteří léčbu vedou, o sobě a svých metodách vzájemně věděli, a byli s nimi srozuměni. Pak se mám nemůže stát, že bychom se podrobovali dvěma procedurám, jejichž principy jdou proti sobě a  zajistíme si z léčby maximální užitek.